Fotky zde použité jsou focené po různu - Canon 5D & iPhone. Děkuji za vypůjčení některých fotek od našeho dokumentátora Jirky, Laňka a určitě i jiných členů výpravy.

A jak jsem to tedy viděl já...

aneb zde je částečný přepis mého zmateného deníčku.

Ve zkratce, pro ty kdo to nechtějí číst celé.. prostě Indie, špína, hluk, bordel, krásné hory, únava, námaha, bolest, zima, smradek, hlad, nepohodlí, bolest, vrchol, konečně konec, uspokojení - takže prostě všechno silný zážitek.

Přípravy

K plánované expedici jsem se připojil jako poslední člen výpravy skoro "na poslední chvíli", tzn. pár měsíců před odletem. I přes to zbývalo dost času na nákup materiálu a jeho zkompletování. Ještě s pár společnými věcmi vezu asi 60Kg. Ruské airolinky jsou naštěstí tolerantní.

Delhi

Přestože opravdu nemám rád Indii, tak jsem zde už potřetí. Při každé návštěvě si řikám "už nikdy". A jsem tu zase :)

Výstup z letiště a BUM, ohodil nás ten asijský, teplo-vlhký vzduch prosycený jejich typickým smrádkem. Odvoz z letiště v 5 ráno máme zajištěný. Všichni spolulezci přiletěli o den dříve a jsou již v hotelu. Chystají se na výlet po místních památkách. Jdu spát. Čim méně indiánů potkám tim lépe. Odpoledne to stejnak nevydržím a jdu se projít... jen tak za nosem. Začíná se stmívat, dostávám se do nějaké chudinské čtvrti. Naštěstí nesvítí světla, takže čučmenodové nevidí mě a já nevidím je. O to je to ale silnější zážitek. Vracím se akorát na véču s ostatními.

Rishikesh

Cesta do posvátného města na břehu Gangy je víceméně po "dálnici". Toho, kdo už v Asii byl, nepřekvapí ten bláznivý provoz. Myslím, že jsme po cestě jednou nabourali do auta a jednou srazili někoho na motorce. Ale moc se to neřešilo :)

Ve městě je vidět, že jde o oblíbené místo nejenom Indů, svatých můžů, ale také spousty bílých turistů hledajících očistu duše. Je zde spousta ashramů a jogínských center.

Uttarkashi

Po bohaté snídani nasedáme do dvou menších busů a frčíme směr Uttarkashi. Cesta už vede horami, projíždíme spoustu serpentýn a mě je z toho blbě. Nejde spát, číst, a ani ty krásné, zelené hory kolem mi žaludek nezpraví.

Konečně na místě. Todle městečko už neni tak hezké jako Rishikesch. Má uplně jinou, podivnější atmosféru, neni tak "zápaďácký" :)

Gangotri (3,415 m)

A drncáme dál. Už se dostáváme do údolí, kde se slévají čtyři prameny Gangy. Jedeme do jednoho z nich. Srázy jsou příkřejší, hory jsou vyšší a cesty daleko horší. Všude se sice staví nebo opravují, ale cesta je pořád jak horská polňačka.

Aklimatizační výstup

Trávíme jeden den v Gangotry. Vyrážíme na krátký aklimatizační výstup do přilehlého údolí. Rychlým tempem šlapeme asi cca 900 výškových metrů v krásném prostředí. Na konci údolí nás čekají výhledy na nádhernou stěnu neznámé hory.

Odchod do BhojbasI (3,800 m)

Dnes vyrážíme na trek. Nosiči berou bágly. Místo jednoho 25kg si berou klidně dva - nechápu. My si bereme malé batůžky. Nesu asi 13kg. Šlapene asi 5 hodin. Na pohodu, nepřeháníme tempo kvůli aklimatizaci. V táboře jsou zmatky, nosiči nikde. První co postaví je hajzlík. Pak kuchyni. Večeři dostáváme až v 8 hod. Už je dost zima. Spíme ve stanu ve třech s Laňkou a Tonou. Strašně všichni prdíme.

PRAMEN ŘEKY Bhagirathi & TÁBOR Nandanvan (4,300 m)

První noc ve stanu - nic moc - tři namačkaní smraďoši. Smrádek a vedro. Ráno zima cca mínus 10C. K snídani poridge. Vycházíme, cesta mírná až k ústí ledovce. Posvátná díra na nás vykukuje. Je tu pár poutníků směřující k pramenům Bhagirathi. Cesta po kamenném ledovci je uplně na nic.. jde se děsně blbě. Hlava i nohy bolí.

Místo na stanování je fakt pěkný. Jsme tu brzo a budeme čekat na nosiče. Maj tu z kamenů vybudované skvělé bivaky, lehám si do jednoho a čtu knížku.

CESTA DO ZÁKLADNÍHO TÁBORA (4,900 m)

Ráno se v klidu probouzíme. Nechvátá se. Jdeme po morénovém hřebínku. Musíme překročit roklinku, která se zde vytvořila ústupem ledovce. Styčák (styčný důstojník) tvrdí, že tady ještě před 7 lety nebyla. Hlava bolí a blbě se dýchá, ale svaly nebolí. Dojdeme do BC, třeští mě hlava. Ležím, umírám, je mi blbě. Beru ibáč a zlepšuje se to. Dlouze čekáme na věci. Stavíme si náš stan. Olině je taky blbě. Nosiči donesou věci. Stavíme stany a čekáme na véču. Večeře a spát. V noci musím do té zimy 2x na záchod. Noční nebe je tu ale fakt úžasné.

Odpočinkový den

Dnes je odpočinkový den. Vstáváme pozdě (v 7:30). Ty 12cti hodinové noci jsou děsně dlouhý. Ráno mě zas bolí palice. Ibáč a hodně vody. Je krásný den. Sluníčko hned od rána. Flákáme se. Snídaně malá. Otevírám jerkies hlavně kvůli tomu abych hodně pil. Na jidlo moc chuť neni. Čtu si. Píšu.

Šel jsem se “koupat” s kyblíkem vody do místní říčky. Na větru není uplně nejtepleji. V rychlosti umývám vše co je potřeba a frčim do tepla. Dávám si sušenky - báječný to pocit..

Čtu Egypťana Sinuheda. Dnes jsem narazil na myšlenku, která částečně odpovídá na otázku: Proč jsme vlastně tady (na horách)?

"Každý viděl, jak překapává voda ve vodních hodinách. Stejně tak plyne čas člověka, avšak tento čas se neměří hodinami, nýbrž jedině tím co člověka potkává. Tuto pravdu člověk pochopí až ve dnech svého stáří v nichž jeho čas plyne naprázdno."

SMĚR předsunutý C1 (5,150 m)

To indické jídlo je maskr.. dává střevům zabrat - prdíme jak divý. Noc byla ale krásná. Prý -17 venku a -6 vevnitř stanu.

Vstávání bylo bolestivé. Zase třeští hlava. Svítí slunko jako divé. Po snídani balíme a po obědě vyrážíme. Batoh mi váží 28kg. To bude děsný masakr.

Po pár hodinách chůze po rozbitém ledovci dorážíme na místo předsunutého C1. Chceme spát ještě na kamenu a ne na sněhu a ledu. Cesta přes ledovec není hezká a blbě se orientuje. Sledujeme trasírky a stavíme mužíky. Nakonec buduju plošinku pro stan. Všichni už došli, jen King nám někam zmizel. Všichni doufáme, že šel zpět do BC. Stavíme stan a vaříme - asi jen polívku a travel-launch, který nám moc nechtuná. Ztrácím chuť k jídlu. Večer bolí hlava jako čert. Tečou mi slzy asi z toho jak mám opuchlá víčka. Mám třesavku - asi z vyčerpání. Jirkovi taky neni nejlépe.

PŘECHOD DO C1 (5,300 m)

Balíme a vyrážíme do C1. Já odhaduju 1 hod. Jirka 5hod. Nakonec tam s klukama dorážíme celkem rychle, ale je mi pořád blbě. Nemám vůbec náladu, mám hlad ale nemůžu nic pozřít. Na místě C1 je několik stanů britské expedice, nakonec se všichni posouváme o kus výš. Olina s ostatníma ještě o kus výš. Stavíme stan na ledovci. Noc zase hrozná - hlava bolí jak sviň.

C1 & C2

Celkem útrpně vstáváme. Domlouváme se, že půjdeme do BC. Ale nakonec nám to Olina rozmlouvá a zůstáváme ještě jeden den a noc v C1. Ostatní jdou přespat do C2. Což jsme měli udělat taky. Jirkovi je blbě. Uléhá venku na karimatku a je mimo. Mě je trochu lépe, hodně vařím. Trochu jím. Pak dělám vynášku pod C2. Ostatní tam staví stany. Cesta je zajištěná fixama. Nahoru to jde. Dolu slaňuji a blbě jsem žuchnul do malé ledové trhliny. Jirka mě už očekává. Večer mi začíná být zase blbě. Nemůžu nic pozřít. V noci porývavé dýchání a bolest hlavy. Zase přemýšlím nad kravinama - zdají se mi uplně nesmyslné polosny v polospánku. Každou noc teď řeším, že je to všechno utrpení, které už nechci nikdy zažít.

ZPĚT V BC

Jdeme z C1 do BC. Vstáváme až kolem 11hod, se sluníčkem. Zase strašně dlouhá a bolestivá noc. K snídani zvládám jen litr vody s masoxem. Čekáme na ostatní, kteří mají dorazit z C2. Společně pak vyrážíme dolu do BC. Cesta je vyčerpávající a cítím slabost jak jsem 24hod pořádně nic nesnědl. Konečně s Dominikem dorážíme do tábora. Pijeme hodně čaje a já si dal i travel-lunch s masem. Potřebuju obnovit energii. Čekáme na ostatní, dávám se pomalu dohromady. Poslední doráží Jirka dost vyčerpaný. Dáváme večeři a jdeme po 8 hod spát. Těším se na to, že se konečně dobře vyspím. Ještě si docela dlouho čtu.

Relax v BC

Jsme v BC. Odpočinek. Konečně spánek bez bolesti hlavy. I když mě bolí zátilek. Asi blbě ležím. V noci se mi konečně zdály rozumnější sny: Dostávám na stůl dort a zákusky, jim je s neuvěřitelnou chutí, je to v tu chvíli uplně orgasmický pocit. Sním o kremrolích paní Knotkové. Ráno si čtu, snídaně, hygiena v kýbli, deníček.

Pořád se sám sebe ptám... proč to vlastně člověk dělá? Proč leze na hory, když mu je stejnak většinu času blbě, trpí na mnoho způsobů - špína, srajda, hnusný jídlo, blbý počasí, výškovka, zima, hygiena, námaha, atd..
Expediční styl je většinou spojen s čekáním ve stanu, dlouhýma nocema, přechody sem a tam. Člověk si ani neuvědomí, jak moc námahy a utrpení je spojené s výstupem na takový kopec.

Relax v BC podruhé

Tak jsme se včera ještě dohodli, že zůstaneme v BC a půjdeme zítra s ostatníma. Noc se mi zdála celkem v pohodě. Asi jsem spal dost, ale ráno jsem byl takovej přaštěnej.

Vypadá to, že jsem zesláblý, škrundá mi v břiše a mam lehkou srajdu. Vzal jsem si endiaron a černé uhlí. Nechce se mi vůbec mluvit, i když to vypadá, že ostatním jde povídání pořád. Nejukecanější je asi Olina a King.

Je tu teď hodně prašno, vyschlo i jezýrko, každým dnem zmenšuje a přítok je hodně slabý. Ztrácí se nám tím pitná voda. Člověk šlápne a zvíří tím spoustu prachu. Ve stanu je přes den dost teplo. Tipuju 25-30C. Venku ale fouká studený vítr a je potřeba být dost oblečený. Večer bylo prý -12C, i když se mi zdálo, že klidně i víc.

Jak je člověku hůř a necítí se dobře, tak vzpomíná na domov. Nejedná se o žádné konkrétní myšlenky, na to není uplně síla, spíše pocit bezradnosti a stesku.

Musíme to vylézt. To mi zní teď hlavou. A zní mi to tam docela často. Jelikož jsem člověk líný a pohodlný, tak kdyby šlo jen o mě, tak bych se na to asi klidně i vyprdnul. Ale byl by to zase pouze důkaz mé slabé vůle a toho, že vzdávám věc příliš brzy. Zabojujem. Zatím to zas tak těžké nebylo, a po těch všech věcech co vím teď se stačí jenom více hecnout.

VÝSTUP DO C1

Vyrážíme. Klasické vstávání i když do studenějšího rána. Snídaně mléko a vločky a placka. Balíme a kolem 11hod s Jirkou vyrážíme. Ostatní ještě jeden den zůstávají. Pavla bolí zub, má nateklý obličej a zkouší to zahnat antibiotikama. Měli bysme mít dost časové rezervy a prý počasí by mělo být dobré až do 10tého.

Jdeme zase tím ledovcem šíleným. Je to opruz, ale postupem času to jde líp a líp. Plíce se zadýchávají méně. Cesta je řekl bych i příjemná. Sluníčko a hlavně ten obr před námi.

Hlavou běží spousta myšlenek. Hlavně o těch důležitých životních okamžicích. Mrzí mě, že to nemám do detailu zaznamenané - bylo by skvělý si to pustit jako film znova.

Jdu si takhle po ledovci, hledám cestu, stavím mužíky, občas počkám na Jirku, ale už tolik nepřemýšlím. Už jsme skoro na místě. Satopanth se zatáhl do mraků. Slunce občas prosvítne, ale studený vítr dělá své. Všechny vrstvy na sobě a když se staví tak je zima. Dělám čaj, upravuju stan, večeříme polívku a travel-lunch. Jirka odpočívá, venku je hrobové ticho, trochu mraků, bezvětří a v našich péřákách je nám dobře. Snad to tak vydrží až do zítřka.

Vtipný je, jak se všechny předměty ponořují do ledu. Naštěstí ty kolíky není zas tak složité vykopat. Sem zvědav na zítřejší spaní v menším stanu. Bude to asi hodně omezující. Kéž by mě dnes v noci nebolela hlava.

Camp C2 mínus

Jsme v C1. Probouzíme/vstáváme cca 10:30 - až přijde slunce. Tzn. nějakých hrozně dlouhých 16hodin ve stanu. Tělo i mysl jsou z toho uplně zničný. Snídáme, hlava nebolí, chuť k jídlu je. Zabalíme si ty naše těžké svině a vyrážíme. Zjišťuju, že se děsně zadýchávám. Ten řídký vzduch a batoh dělá svoje. Jirka je na tom stejně. Pomáhám mu kousek s batohem. Dostáváme se k nástupu na fixy. Na úvodní trhlině, kde není vidět ani jak je hluboká se podemnou trhá kámen. Málem letim po držce dolu. Ztrácim jen pet flašku.

Výstup je děsně namáhavý. Celkově nám to trvá dýl než jsem čekal. Mám toho fakt plný zuby. Tři kroky na suti a přestávka. Na vršku fixuju jedno blbý místo. Když se dostávám do C2- tak beru i lano a fixuju vršek (jak jsme byli domluveni se zbytkem). Pomáhám Jirkovi s batohem. Nestihli jsme to za sluníčka, takže během chvíle kosa jako prase. Rychle na tábořiště a obléct se do peří. Jsme brutálně zmrzlí. Rychle stavim stan a Jirka jde vařit. Sem strašně rád, že mě nebolí hlava a mám chť k jídlu. Dávám si travel lunch a polívku. Celkem pozdě - až kolem 9hod uléháme. Čtu si. Tudle noc jsme nešel ani jednou na WC. Měl jsem stejnak připravenou sněžnou kotvu, přes kterou bych se případně vyčůral v leže :)

Camp C2

Přesun z C2 minus do C2. První noc v Catchue dopadla docela dobře. Sice jsme byli trošku namačkaní, ale šlo to. Ráno naštěstí námraza jen nad Jirkou, jinak čistý stan. Vstáváme brzo, cca 7:30, ale stejnak čekáme další 2hod na sluníčko. Hlava OK! a chuť na snídani mám. Když jdu pak čůrat, tak je mi jasné proč jsem v noci nemusel - jsem dehydratovaný. Zabalíme a jdeme směr C2. Je to snad jen 200 výškových metrů, ale jde to zase strašně pomalu. Překonáváme pár trhlin. Mám fakt radost, když vidím stan Oliny a Pavla. Buduju plošinu a stavím stan. Čekám na Jirku a mám radost, že dole vidím i kluky. Doufám, že dojdou až sem. Přecejen potřebujeme nějakou psychickou podporu.

Už si v duchu říkám - už jen pár dní a bude to za mnou, těším se domu - na vanu, na dort a nějakej pořádnej stejk.

Teď tu sedím a poslouchám to hrobové ticho, přerušované jen občasným pádem kamene a kafkami nebo vránou, která tady předvádí svůj podivný taneček.

Tak mi kluci udělali radost a dorazili všichni. Hned je to veselejší. Máme postavené 4 stany vedle sebe. Tonda nadává jak špaček, protože si zapomněl rukavice. Vykopal jsem pěkný hajzlík a jelikož se začalo zatahovat tak všichni zalezli do stanů. Nakonec krásně svítí slunce a je teplo. Využívám posledních momentů a píšu. Do stanu se mi prostě ještě nechce.

VÝSTUP DO C3

Začínám dopisovat zpětně z poznámek potom co jsme dorazili do BC.

Vyrážíme z C2 do C3. Ráno asi v pohodě, hlava OK. Chuť asi taky ještě je. Čekáme zase na sluníčko. Balíme opravdu jen to nezbytné (dokonce i kartáček a pastu nechávám dole). Vyrážíme směr hřebínek. Kluci nejdřív prošlapávají cestu. Jde to celkem dobře, i když pomalu. Pak se na Tondův popud dostávám dopředu a jdu celý hřeben první. Naštěstí jsou všude fixy a jde to dobře. Někdy se jde ze strany, někdy přímo po ostrém hřebeni. Kdyby člověk klouznul nebo by se urvala převěj, tak pápá pár set metrů. Po pár hodinách se dostávám k trasírce a ke konci fixů. Už melu z posledního. S Toundou jdeme k trhlině, kde to vypadá, že bude jediné místo na postavení stanů. Ještě se jdu z posledních sil podívat o kus výš, ale nic. Vršek vypadá jak na dosah ruky.

Kopeme plošiny na stany. 3 jsou na rozhraní trhliny. Jeden je přímo uvnitř. Stavím stan a pomalu doráží Jirka - má toho plný zuby. Taky se při kopání zadýchávám jak prase. Počasí je zatím fain. Mraky se nám naštěstí vyhýbají. Začíná být zima. Zalézáme do stanu. Uléhám u vaříci strany a vařim co se dá. Jirka je trošku mimo. V průběhu noci jde ven čůrat, takže se musíme měnit. Já mám ještě před spaním srajdu, ale naštěstí se to dál neprojevuje. Dohaduje se, že vrcholový útok by měl začít dříve ráno (cca 6hod) - tzn. že se musí vstávat kolem 4hodiny. Noc přežívám celkem dobře.

VRCHOL SATOPANTH 7075 M.N.M.

Vrchol! Nemůžu pořádně spát. Zase se mi zdají nějaké kraviny. Ráno kontroluju hodinky. Máme brutálně zamrzlý stan. Asi v 5hod začínám vařit. Jde to pomalu. Začínáme se postupně balit. Jde to pomalu. Jirka je trochu mimo. První skupina vyráží kolem 6hod. Je zima, ale naštěstí už svítí sluníčko. Druhá skupina kolem 7hod a pak hned my s Jirkou. Jirka to asi po 50m vzdává. Mám o něj strach a nabízím mu různé možnosti. Posílá mě nahoru a vrací se sám dolu. Je to asi nejlepší řešení. Snažím se dostihnout ostatní, ale jde to strašně špatně. Nemůžu skoro jít. Udělám pár kroků a je mi na umření. Zřítím se do sněhu, nemůžu popadnout dech, chce se mi spát. Je to masakr. Jdu do normálního kopce s cepínem v jedné a s hůlkou v ruhé ruce. Mám goráčovku, protože je celkem teplo. Doháním Pavla s Olinou. Řeší se, kudyma půjdeme.

Vytváříme 2 skupiny, musim dohnat Tondu s Laňkou, jsou strašně daleko. Vážeme se na lano. Jdeme pomalinku, ale stejnak po pár krocích padám ksichtem do sněhu. Jdeme kolmo nahoru, svah může mít tak 50 stupňů. Vidím před sebou akorát dvě siluety v zářícím slunci. Vrchol není daleko, ale je to extrémně vyčerpávající. Naštěstí se vyhneme převějím, kterou jsou na celém dlouhém vrcholovém hřebeni. Druhá skupina lezou asi o 200m dál a musí se převějí prokousat.

Jsme na vrcholu, kluci mají radost, fotí se. Ja se sbírám a taky začínám dělat selfíčka. Čekáme na druhou skupinu, kteří jsou tak o 40min později. Jdeme k sobě na jednu větší převěj a děláme společnou fotku.

Jinak výhledy jsou samozřejmě úzasné. Strana, která se nám odhalila je snad ještě více dramatičtější, hory více rozeklané + valící se mraky. Je vidět, že v okolí není nic vyššího. Krásný pocit, ale je otázkou jestli dostatečně vykoupí tu extrémní námahu a utrpení - teď si to člověk prostě neuvědomuje.

Dolu prvních 60m slaníme a pak už frčíme po svých. I tak je to dost namáhavé a často stavím. Dominik mi dává doping. Dostáváme se do C3. Jirka je naštěstí živ, ale opuchlý jak balon. Dosedám, naštěstí je teplo, nejsem schopen nic dělat. Brzo zalézáme do spacáku. Cítím jak mi tepe krev v hlavě, během noci beru tak 3 ibáče. Jirka si bere Dirular. Asi jsme dehydratovaní ale nejsme schopní nic pojmout. Ani pití ani jídlo. Maximálně polévku. V noci 2x na záchod. Jen si kleknout ve stanu a vymočit se ven.. na nic víc není síla.

Sestup do C1

V noci samozřejmě masakr - hlava bolí. Ráno nechutenství. Balíme se a vyrážíme s Jirkou dolu. Jdu schválně pomalu, dávám na něj bacha. Je vidět jak nedostatkem sil vrávorá. Všechno jdeme po fixech, je to pohoda. Jirka ztrácí cepín. Musí pro něj za pomoci Dominika dolézt. Celkem příkrý krpál, ale naštěstí jen 15m. Jde to pak ještě pomaleji. Pouštíme v jednom místě ostatní dopředu. Naštěstí se všichni starají. Hřebínek jsme zvládli. Došli do C2, kde nám kluci uvařili čaj a polívku. Dokopali jsme Jirku i do C2- a nakonec i na fix do C1. Trvá to děsně dlouho. Kluci nám balí stan a berou nám ho do C1. Jirka přichází, stavím stan a dělám polívku. Teď už to snad všichni přežijeme. Máme za sebou přes 1000m převýšení Začíná sněžit. Balím věci a konečně uléhám do spacáku bez péřovky a péřových kalhot. Noc je teplá.

SESTUP DO BC

Hurá do BC. Noc i ráno jsou relativně teplé. Ale stejně ještě čekáme na slunce. Ráno něco navaříme, na pohodu zabalíme a vycházíme do BC. Beru Jirkovi co se dá a jelikkož je to svině těžká tak chvátám dolu. S Dominikem dorážíme po pár hodinách do BC. Dostáváme tekutou čokoládu - lahoda. Styčák a kuchař jsou rádi, že nás vidí. Čekáme na ostatní. Přichází po chvíli a gratulujem si, že jsme dorazili v pořádku. Večer je zas zima, večeříme v péřovkách. Kolem 8hod si jdeme lehnout a já si ještě několik hodin čtu.

RELAX, BALENÍ, ODCHOD, odjezd a přežíračka

O závěru cesty se není třeba příliš rozepisovat. Prostě dostat se co nejrychleji dolu, přežít cestu do Dilí a hlavně po cestě oslavit úspěšnou expedici a oddávat se obžerství.

Cestu do Gangotry jsem zvládnul během jednoho dne. Ostatní šli dva. Další tři dny už auto doprava do Dilí, de-briefing, jídlo, jídlo a zase jídlo. Tělo doplňuje chybějící energii, špeky rostou :)

Závěr

Možná to může z mých poznámek znít přiliš negativisticky, ale ty pocity tam prostě byly. Každopádně, už v letadle do Čech jsem začal mít chuť na další podobnou akci. (tedy až po tom, co bych se zregeneroval týden u moře v all inclusive hotelu). No co jiného by taky člověk v tom životě měl dělat, že? :)

Díky všem členům expedice za parádní zážitek.

Good luck a spoustu zážitků přeji Vám všem..

Siky

Expedice Satopanth 7075m (Indie)