Cílem celé expedice byla poutní cesta kolem posvátné hory Kailash. Předcházel trek v západním Nepálu (vice zde). Hora Kailash (6714 m, západní Tibet), po staletí pokrytá sněhem, je Hinduisty a Buddhisty pokládána za jedno z nejsvatějších poutních míst v Asii. Hindové považují horu Kailash za duchovní centrum svého světa, na jejímž vrcholu sídlí Bůh, Shiva, Pán hor. Vrchol Kailásu se nikdy nepokusila dobýt horolezecká výprava. Čínská vláda v minulosti vydala několik povolení k výstupu (mimo jiné i Reinholdu Messnerovi), ale pod tlakem náboženských důvodů k žádné výpravě nikdy nedošlo. Celá tato oblast okolí hory Kailas, není posvátná jen pro buddhisty, ale také pro hinduisty, džinisty a vyznavače starobylého tibetského náboženství Bön.). Budhisté obcházejí horu ve směru hodinových ručiček, bönisté proti směru hodinových ručiček). Do každé světové strany v okruhu hory se rozkládají údolí, sídla dhjanibuddhů. V každém směru také pramení jedna ze čtyř velkých asijských řek. Na východě Cangpo (Brahmaputra), na severu Sindh (Indus), na západě Satladž a na jihu Karnali. Podle starých písem tyto řeky pramení v jezeře Manasarovar v blízkosti Kailashe.
Průběh cesty:
Opouštíme hraniční kontrolu a vyrážíme směr Kailash. Zastavujeme se ještě v malém městečku, kde trávíme den a aklimatizujeme. Udivuje nás velikost místní vojenské základny a všude přítomná čínská propaganda.
- “Tibet – autonomní oblast ČLR, rozloha 1 200 tis km2 , počet Tibeťanů 2,9 mil. Z velké části se rozkládá na Tibetské náhorní plošině a jeho průměrná výška dosahuje přibližně 4 900 m n. m., pročež se Tibetu někdy říká „střecha světa“. Tradičním etnikem Tibetu jsou Tibeťané hovořící tibetským jazykem. Dne 21. října 1950 jednotky Čínské lidově osvobozenecké armády dostaly rozkaz vpochodovat do Tibetu. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Číňanům se tak podařilo ovládnout strategicky významné území, které se již v minulosti několikrát nacházelo pod čínskou suverenitou a jež nyní bylo nárazníkovým pásmem mezi Čínou a Indií. Vládce Tibetu, patnáctiletý čtrnáctý dalajláma, zůstal i po čínské anexihlavou Tibetu. Pozemkové reformy a další společenské změny necitlivě zaváděné čínskou vládou vedly ve druhé polovině 50. let k nepokojům, které 10. března 1959 přerostly v ozbrojené povstání proti čínské nadvládě, skrytě podporované Spojenými státy. Povstání bylo během několika dnů krvavě potlačeno. Dalajláma 17. března uprchl do Indie, kde požádal o politický azyl, a od té doby žije v emigraci. 9. dubna 1959 byla v indické Dharamsale vytvořena Tibetská exilová vláda.”
Vyrážíme k posvátným jezerům, kde trávíme další den. Návštěva kláštera, drobný výstup a mě chytá neuvěřitelná bolest hlavy. Po pár hodinách utrpení ustupuje a říkám si, že už nechci nic podobného zažít.
- Jezero Rakas Tal je považováno za temný protějšek Manasarovaru. Jeho voda je údajně jedovatá a má temně modrou barvu.
- Jezero Manasarovar leží ve výšce 4550 m nad mořem a patří k nejvýše položeným jezerům světa. Tibeťané ho nazývají MaphamYum Tso (Neporažené jezero) nebo Tso Rinčhen (Vzácné jezero). Pouť okolo jezera měří asi devadesát kilometrů, a dá se ujít za tři až čtyři dny. Koupel v této ledovcové vodě přináší pro hinduisty očistu duše i těla. Koupel se tak rovná duchovnímu křtu, zbavujícímu od nejhorších emocí a sklonů. Podle buddhistických bájí je to nejposvátnější jezero na světě. Podle jedné pověsti byla Buddhova matka Mája v noci přenesena k tomuto jezeru, kde vykonala očistnou koupel, aby se tak zbavila všech nečistot a nedokonalostí, aby budoucí Buddha mohl vstoupit do jejího těla. Ten k ní pak přistoupil v podobě bílého slona, jenž přiletěl na mraku od hory Kailas, a vešel do jejího těla.
Projíždíme po břehu jezera Manasarovar a navštěvujeme místní významné kláštery. Kailash se stále přibližuje.. projíždíme několika check-pointy, kde pečlivě kontrolují veškeré dokumenty. Vítá nás městečko Darchen – výchozí místo pro okruh kolem Kailashe.
Brzy ráno vyrážíme na vnější okruh, který měří cca 53 km.. máme na to tři dny, tak moc nespěcháme. Vše probíhá podle plánu a procházíme údolím, kde na nás občas vykoukne zasněžený vrcholek Kailashe. Večer trávíme v ubytovně vedle jednoho z mnoha klášterů. Společnost nám dělají malé myšky, které baští naše zásoby.
Druhý den nás čeká nejtěžší část cesty – přechod sedla Drolma La 5630 m.n.m.
- Když poutník stoupá vzhůru k Drolmině průsmyku, dojde k místu, kde spatří zrcadlo smrti a v něm odraz svých minulých činů. Tady ulehne na zem mezi dvěma skalními bloky a zaujme polohu umírajícího. Zde zanechají poutníci symbolický kousek ze sebe samých, ve formě kousku látky nebo pramenu vlasů či jiné osobní věci. Poté pokračuje zasněženým průsmykem Drolma La, k pramenu nového zrození.
Večer uléháme poměrně vyčerpaní v místních stanech. Něco mi pořád cupitá kolem hlavy a pak mi to běhá i přes hlavu. Fakt nic příjemného, takže noc nic moc
Třetí den docházíme zbytek okruhu a odpočíváme v místní hospůdce.
Po doporučení, se další den část skupinky vydává na tzv. “inner cora” – vnitřní okruh, který nás zavádí přímo k ohromné stěně Kailashe. Bez jakéhokoli vybavení, trošku nezodpovědně, přecházíme zasněžené sedlo (cca 6000m) a vracíme se zpět. Poměrně náročnou cestu uzavíráme s hřejivou myšlenkou, že ne příliš Čechů mělo to čest stát tak blízko tomuto posvátnému drobečkovi.
Ráno nasedáme do džípů a vyrážíme po bezvadně upravených asfaltových silnicích na východ.. čekají nás dva dny v autě a cesta na čínsko-nepálské hranice.
