Tibet 2010

, ,

Tibet & Nepal & Indie - jak to celé bylo

, ,

Necelé tři měsíce na cestách po Tibetu, Nepálu a Indii nebyly vždy jednoduché, ale určitě to byla výjimečná zkušenost. Ne nadarmo se říká.. “If it’s good it’s wonderful. If it’s bad it’s experience”.Nafotil jsem pár fotek, o které bych se s Vámi chtěl podělit. Najdete je v jednotlivých příspěvcích.

Průběh cesty:

 

Část první – Expedice Kailash

  • sraz se skupinkou lidí v Kathmandu, zařízení víz a permitů do Tibetu
  • odlet do Nepalganje, kde se neočekávaně zdržíme o dva dni déle – špatné počasí pro navazující let
  • odlet do Simikotu, horská vesnička v severo-západní části Nepálu. Zde začíná náš trek směr Tibet.
  • 5ti denní trek spojený s aklimatizací - foto a více info zde.
  • příchod na Napálsko-Tibetské hranice
  • nástup do džípů a cesta k jezeru Manasarovar – kde chytám trošku výškovou nemoc – mňamka:)
  • Kailash – cíl cesty – obejít tuto posvátnou horu – vydáváme se na tří denní trek, nejvyšší sedlo 5700m.n.m - foto a více info zde.
  • Kailash inner cora – ještě jme si dali vnitřní okruh – ten nejposvátnější, příchod přímo pod stěnu Kailashe a přechod zasněženého sedla cca 6000m.n.m.
  • cesta džípama skrz Tibet až na hranice s Nepálem
  • zpět do Kathmandu a jelikož zbylo pár dní, tak ještě poflakování se po okolí
  • skupinka odjíždí

Část druhá – Meditace a Annapurna Base Camp

Část třetí – Po stopách Buddhy

  • z Pokhary vyrážím do Lumbiny – místo, kde se narodil Buddha
  • přejíždím Indické hranice a frčím do Kushinagaru – místo, kde Buddha došel Nirvány (zemřel)
  • po cestě na další poutní místo se zastavuju v Sonauli, kde zrovna probíhá “prý” největší trh zvířat v Asii
  • BodhGaya – místo, kde došel Buddha osvícení – trávím zde několik poklidných dnů
  • Saranath – místo, kde Buddha poprvé předal své učení
  • Varanasi – posvátné místo pro všechny Hinduisty

Část čtvrtá – Relax v Nepálu

  • po náročném pobytu v Indii se přesouvám zpět do Nepálu
  • Chitwan National Park – trávím zde asi 5 dní, relax a adrenalin v džungli
  • Kathmandu – návštěva Patanu, Boudhy a dalších zajímavých míst
  • foto a více info zde
  • odlet dommuuuu
,

Tibet – Kailash

,

Cílem celé expedice byla poutní cesta kolem posvátné hory Kailash. Předcházel trek v západním Nepálu (vice zde). Hora Kailash (6714 m, západní Tibet), po staletí pokrytá sněhem, je Hinduisty a Buddhisty pokládána za jedno z nejsvatějších poutních míst v Asii. Hindové považují horu Kailash za duchovní centrum svého světa, na jejímž vrcholu sídlí Bůh, Shiva, Pán hor. Vrchol Kailásu se nikdy nepokusila dobýt horolezecká výprava. Čínská vláda v minulosti vydala několik povolení k výstupu (mimo jiné i Reinholdu Messnerovi), ale pod tlakem náboženských důvodů k žádné výpravě nikdy nedošlo. Celá tato oblast okolí hory Kailas, není posvátná jen pro buddhisty, ale také pro hinduisty, džinisty a vyznavače starobylého tibetského náboženství Bön.). Budhisté obcházejí horu ve směru hodinových ručiček, bönisté proti směru hodinových ručiček).  Do každé světové strany v okruhu hory se rozkládají údolí, sídla dhjanibuddhů. V každém směru také pramení jedna ze čtyř velkých asijských řek. Na východě Cangpo (Brahmaputra), na severu Sindh (Indus), na západě Satladž a na jihu Karnali. Podle starých písem tyto řeky pramení v jezeře Manasarovar v blízkosti Kailashe.

 

Průběh cesty:

Opouštíme hraniční kontrolu a vyrážíme směr Kailash. Zastavujeme se ještě v malém městečku, kde trávíme den a aklimatizujeme. Udivuje nás velikost místní vojenské základny a všude přítomná čínská propaganda.

  • “Tibet – autonomní oblast ČLR, rozloha 1 200 tis km2 , počet Tibeťanů 2,9 mil. Z velké části se rozkládá na Tibetské náhorní plošině a jeho průměrná výška dosahuje přibližně 4 900 m n. m., pročež se Tibetu někdy říká „střecha světa“. Tradičním etnikem Tibetu jsou Tibeťané hovořící tibetským jazykem. Dne 21. října 1950 jednotky Čínské lidově osvobozenecké armády dostaly rozkaz vpochodovat do Tibetu. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Číňanům se tak podařilo ovládnout strategicky významné území, které se již v minulosti několikrát nacházelo pod čínskou suverenitou a jež nyní bylo nárazníkovým pásmem mezi Čínou a Indií. Vládce Tibetu, patnáctiletý čtrnáctý dalajláma, zůstal i po čínské anexihlavou Tibetu. Pozemkové reformy a další společenské změny necitlivě zaváděné čínskou vládou vedly ve druhé polovině 50. let k nepokojům, které 10. března 1959 přerostly v ozbrojené povstání proti čínské nadvládě, skrytě podporované Spojenými státy. Povstání bylo během několika dnů krvavě potlačeno. Dalajláma 17. března uprchl do Indie, kde požádal o politický azyl, a od té doby žije v emigraci. 9. dubna 1959 byla v indické Dharamsale vytvořena Tibetská exilová vláda.”

Vyrážíme k posvátným jezerům, kde trávíme další den. Návštěva kláštera, drobný výstup a mě chytá neuvěřitelná bolest hlavy. Po pár hodinách utrpení ustupuje a říkám si, že už nechci nic podobného zažít.

  • Jezero Rakas Tal je považováno za temný protějšek Manasarovaru. Jeho voda je údajně jedovatá a má temně modrou barvu.
  • Jezero Manasarovar leží ve výšce 4550 m nad mořem a patří k nejvýše položeným jezerům světa. Tibeťané ho nazývají MaphamYum Tso (Neporažené jezero) nebo Tso Rinčhen (Vzácné jezero). Pouť okolo jezera měří asi devadesát kilometrů, a dá se ujít za tři až čtyři dny. Koupel v této ledovcové vodě přináší pro hinduisty očistu duše i těla. Koupel se tak rovná duchovnímu křtu, zbavujícímu od nejhorších emocí a sklonů. Podle buddhistických bájí je to nejposvátnější jezero na světě.  Podle jedné pověsti byla Buddhova matka Mája v noci přenesena k tomuto jezeru, kde vykonala očistnou koupel, aby se tak zbavila všech nečistot a nedokonalostí, aby budoucí Buddha mohl vstoupit do jejího těla. Ten k ní pak přistoupil v podobě bílého slona, jenž přiletěl na mraku od hory Kailas, a vešel do jejího těla.

Projíždíme po břehu jezera Manasarovar a navštěvujeme místní významné kláštery. Kailash se stále přibližuje.. projíždíme několika check-pointy, kde pečlivě kontrolují veškeré dokumenty. Vítá nás městečko Darchen – výchozí místo pro okruh kolem Kailashe.

Brzy ráno vyrážíme na vnější okruh, který měří cca 53 km.. máme na to tři dny, tak moc nespěcháme. Vše probíhá podle plánu a procházíme údolím, kde na nás občas vykoukne zasněžený vrcholek Kailashe. Večer trávíme v ubytovně vedle jednoho z mnoha klášterů. Společnost nám dělají malé myšky, které baští naše zásoby.

Druhý den nás čeká nejtěžší část cesty – přechod sedla Drolma La 5630 m.n.m.

  • Když poutník stoupá vzhůru k Drolmině průsmyku, dojde k místu, kde spatří zrcadlo smrti a v něm odraz svých minulých činů. Tady ulehne na zem mezi dvěma skalními bloky a zaujme polohu umírajícího. Zde zanechají poutníci symbolický kousek ze sebe samých, ve formě kousku látky nebo pramenu vlasů či jiné osobní věci. Poté pokračuje zasněženým průsmykem Drolma La, k pramenu nového zrození.

Večer uléháme poměrně vyčerpaní v místních stanech. Něco mi pořád cupitá kolem hlavy a pak mi to běhá i přes hlavu. Fakt nic příjemného, takže noc nic moc

Třetí den docházíme zbytek okruhu a odpočíváme v místní hospůdce.

Po doporučení, se další den část skupinky vydává na tzv. “inner cora” – vnitřní okruh, který nás zavádí přímo k ohromné stěně Kailashe. Bez jakéhokoli vybavení, trošku nezodpovědně, přecházíme zasněžené sedlo (cca 6000m) a vracíme se zpět. Poměrně náročnou cestu uzavíráme s hřejivou myšlenkou, že ne příliš Čechů mělo to čest stát tak blízko tomuto posvátnému drobečkovi.

Ráno nasedáme do džípů a vyrážíme po bezvadně upravených asfaltových silnicích na východ.. čekají nás dva dny v autě a cesta na čínsko-nepálské hranice.

,

Nepál a cesta na Tibetské hranice

,

Se skupinkou 10 cestovatelů jsme měli v plánu dostat se do Tibetu, k posvátné hoře Kailash. Před tím, než se člověk vydá do Tibetu je ale třeba provést aklimatizaci, protože Tibet je v té oblasti položen v nadmořské výšce 4500 m. Aklimatizaci jsme provedli během 5-ti denního treku v severo-západním Nepálu, kterým jsme se pěšky dostali až na Nepálsko-Tibetské hranice.

Cestování se obecně neobejde bez nějakých těch problémů. Ty nás potkali hned při prvním dnu a při zařizování letenek. Klasika – chlapíci na turistech chtějí vydělat co nejvíce, my zase chceme utratit co nejméně. Proběhly diskuze, vyhrožování a další herecké výkony obou stran. Nakonec jsme se nějak dohodli a skupinka mohla odletě do Nepalganje – svým duchem spíše indického než nepálského městečka v jiho-západním Nepálu. Po cestě letíte rovnoběžně s Himalaya range – nádherné vysokohorské pásmo.

Tady nás čekali hned další trable – kvůli počasí zrušeny lety.. tedy ono jedno jediné letadlo, co tu za ten den letí. Druhý den jsme zjistili, že na letadlo je tlačenka, tak jsem na letišti udělali stávku, obsadili přepážku a…stejně nám to bylo k ničemu. Aspoň jsme měli možnost vidět více z toho nepříliš hezkého města.

Odlet po třech dnech.. a přílet do úplně odlišné krajiny – konečně hory! Hledáme nosiče, protože si všechno táhneme na zádech. Každý má tak 18-20 kilo. Náš průvodce je naprosto neschopný a sehnal nám tři ušmudlané oslíky, které se pod tíhou nákladu hned po… :O

Vyrážíme na první úsek.. vesele a svěže, za krásného slunečného počasí.. ve výšce cca 3000 m.n.m. někteří z nás cítí tlaky v hlavě.. ale všem je zatím dobře.

Hned druhý den chytám blechu.. mrška se mě držela ještě další dva dny.. zbavit se mi jí podařilo až, když jsem skočil do ledovcové řeky – btw. jsem byl jediný kdo se za těch pět dní koupal – i když nedobrovolně

Pokračujeme dál, každý den tak 5-8 hodiny chůze, nahoru dolu..

Dostáváme se konečně přes sedlo cca 4600m.n.m, kde je už vidět vliv Číňanů.. připravují tu silnici spojující tuto odlehlou oblast s okolním světem. Už vidíme hraniční městečko… v údolí na straně Nepálu pár chudých baráčků.. na druhé straně řeky čínská asfaltka…

Při přechodu procházíme hodně pečlivou kontrolou.. všem nám dokonce projedou všechny fotky ve foťáku.

Jsme v Tibetu….

David Skala, skaladav@gmail.com, +420 731 503 584