Věřím tomu, že každý kdo navštívil Barmu by se mnou souhlasil, když řeknu, že na Barmě jsou nejkrásnější její obyvatelé. Barmánci, i přes to, že nežijí uplně jednoduchý život, jsou plní úsměvů a radosti. Není minuty, kdy by s Vámi někdo nechtěl navázat kontakt – naštěstí příjemným a nezištným způsobem (oproti některým jiným asijským zemím). Žebrání je v zemi zakázáno, takže nedochází příliš často s těm nepříjemým situacím, kdy malé děti nebo bezdomovci až nepříjemně obtěžují. Všude rozšířený buddhismus a tvrdé zákony dělají z této země jednu z nejbezpečnějších (pokud se samozřejmě cestuje ve vládou povolených oblastech).
Mnichové v Barmě
V Barmě je asi největší koncentrace buddhistických mnichů na celém světě. Mnižská roucha v různých odstínech, pozlacené pagody, ozdobné chrámy a dřevěné kláštery jsou vidět na každém kroku. V Barmě se praktikuje Théravádový buddhismus ve své původní formě – převzatý od Buddhy. Základem učení je dosažení nirvány, konečného cíle každého buddhisty, a to tak, že každý pracuje na své vlastní spáse – jednotlivec má prostě osud ve vlastních rukou. Společenský zvyk udává, aby aspoň jednou za život, na pár týdnů nebo měsíců, vstoupil do klášteru každý chlapec. Zůstává pak na jeho rozhodnutí jestli se bude věnovat buddhistické praxi nebo se vrátí do běžného života.
Každopádně jak to vypadá v realitě, o tom se asi rozepíšu v nějakém dalším příspěvku. Užijte si fotky..
Bagan
My Češi často s hrdostí mluvíme o naší stověžaté Praze. Barmánci se zase můžou chlubit Baganem – oblastí tisíce stůp a chrámů. Místo ležící ve střední Barmě, na březích řeky Ayeyarwady, je pozoruhodné tím, že zde v 11. století začaly růst velkolepé chrámy i malé skromné stupy oslavující Buddhův život. Za dvě století jich zde králové a neoblomní stavitelé postavili něco málo přes čtyři tisíce. Do dnešního dne se jich zachovalo jen kolem dvou tisíc a to hlavně díky drancování nepřátelských vojsk a častým zemětřesením.
Turistický ruch pomalu ovládl i toto posvaté místo. Když si ale člověk sedne na kolo, vydá se po prašných cestičkách mezi vysušenou vegetací, tak si vždy najde chrám, který bude mít jen sám pro sebe – ideální pro sledování západu či východu slunce. Bagan je často srovnáván s Angkorem v Kambodži (viz cesta Laos&Cambodia). Angkor, uzavřený v tmavé džungli, na mě působil více tajuplným dojmem, ale když se procházíte v tmavých chodbách baganských chrámů, tak to má také svojí atmosféru.
Stones in the sky
Pár fotek při západu slunce nad nejdelší pláží Bengálského zálivu – Ngwe Saung. Trošku kýče taky neuškodí :)
Město duchů
Strašidelně mlhavé ráno v Barmske vesnicce pri treku mezi mesteckem Kalaw a Inle Lake.
